Svět reklamy
Když ráno ještě spím, v Albertu už běhají s napečeným pečivem a čerstvou zeleninou. Jejich pekař je dokonce můj přítel.
Když vstanu po těžké noci, natřu si pleť rozjasňujícím krémem, nabarvím si vlasy za pouhých deset minut, oholím se super žiletkou s deseti břity, nageluji si vlasy tak, že má hlava vypadá jako velký šroub, své řasy prodloužím o 300% a navoním se výtažky z aloe-vera, díky kterým mám zajištěnou ochranu 48 hodin a ještě se mi zarazí růst chloupků v podpaží.
Tak asi takhle vypadají naše rána podle producentů reklam. Ale co teprve odpoledne v práci?
Sedím s nohama na stole a cpu se sušenkama, popřípadě probírám s kolegyní podprsenky, posílám příteli vlaštovky, aby věděl, že má přijít na svačinu. V lepším případě si olepím ústa izolepou, protože mám mezi zuby tu sušenku.
Jak klidný den. Když přijdu domů inteligentní BRISE sám zavoní, jednou stříknu CIF na svou koupelnu a všechna plíseň zmizí. Pak vyluxuji extra tichým vysavačem, vyžehlím, ale už nevyčistím žehličku – vyčistí se sama! Dám si několik vitamínů, prášků proti nadýmání, nakrmím kočku játrovými taštičkami a vyrazím do divadla.
Přítelkyně obdivuje tu černočernou košili a já jí vysvětlím, že není nová, ale (vytáhnu z kabelky pětilitrovou láhev PERVOLU) vypraná v PERVOLU.
Nebyl by ten svět nádherný, kdyby všechny reklamy byly pravdivé? A přiznejme si, že svět by bez těch všech reklam byl smutnější. Vždyť kolikrát jsme se nasmáli nad jejich blbostí. Bože, děkujeme za reklamy a za to, že máme o čem snít.