Kuračko, smrdíš
Jedu tramvají a koukám z okna. Maso, párky, kosmetika, boty, kabelky, šaty, boty, boty, nic, park, zeď a na ní : kuřačko, smrdíš. Velký červený nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ. Rozhlédnu se po tramvaji, muži se smějí, ženy ztuhly a některé k sobě začaly čichat.
Proč je na té zdi zrovna kuřačko, smrdíš? Proč ne třeba kuřáku, smrdíš nebo kuřáci a kuřačky smrdíte nebo prostě kuřáci, smrdíte? To snad smrdí jen ženy? Jelikož je tam kuřačko, mohl to napsat jedině chlap. Chlapi totiž dělají jen dvě věci, pokud je žena opustí dřív, než stihli opustit oni ji. Buď se zabijí, nebo vyběhnou pološílení ven a čmárají po zdech.
Úplně vidím tuhle situaci. Normální chlápek, nekuřák chodí s dívkou kuřačkou. Jsou oba šťastní, ale jemu vadí kouř. Neustále jí opakuje, že ten kouř smrdí a že od něj bude smrdět i ona. Ona si po čase najde nového přítele, kuřáka. Přijde k našemu nekuřákovi a řekne: „Sorry, našla sem si někoho jinýho“. Nekuřák vyběhne ven a první, co uvidí ,je zeď hřbitova, napíše na ni: kuřačko, smrdíš. To mu ale nestačí a píše nápisy všude, kde může, po celé Praze.
Podle mě je tohle dost neefektivní způsob, jak jí dát najevo, že ona dotyčná smrdí. Protože ona vůbec nemusí vědět, že tohle je určeno přímo jí. Mělo by tam tedy být něco jako: kuřačko, Martino Štěpánková z Prahy, smrdíš. Nebo se autor v důsledku tohoto činu rozzlobil na všechny ženy kuřačky a všechny teď smrdí?
Nemyslím si ale, že tohle je ten správný čin, jak říci světu, že kuřáci smrdí. Myslím, že oni to vědí, a pokud to nevědí, tak teď už to vědí. Jistý pan zhrzený nekuřák jim to oznámil. Zároveň si myslím, že nic a nikdo nedonutí kuřáky, aby se den co den přestali přibližovat rakovině a jisté smrti. Nepomůže zdražení cigaret ani nápis na krabičce: Ministerstvo zdravotnictví varuje, kouření může zabíjet. Ha ha, jak poučné.
Kdybych já byla kuřák, jakože nejsem, neodradily by mě ty různé studie a obrázky plic, které jsou před rozpadnutím. Na něco přece musím zemřít, ať v padesáti, nebo ve sto letech. Pijeme alkohol, jíme nezdravé věci a stejně jsme tady. Mě by odradil vážně ten smrad. Nesnesla bych pomyšlení, že smrdím jako starý vepř. Nesnáším, když jsem na diskotéce nebo v hospodě, nebo i v příjemné restauraci, a tam kouří sto lidí. Nemůžete dýchat, pálí vás oči, dusíte se, a když pak vylezete ven, musíte si desetkrát umýt vlasy a pětkrát vyprat věci, aby to na vás nebylo poznat.
Nevyhledávám místa určená pro kuřáky. Pokud jdu do restaurace, sedám si do místnosti pro nekuřáky. Nevím, proč by mi měl někdo foukat pod nos kouř, když obědvám. Ve vlaku si sedám do vagónů pro nekuřáky, a pokud někdo stojí na autobusové zastávce a kouří, stoupnu si na druhou stranu, co nejdál od něj.
Druhá věc, kvůli které bych kouřit nezačala, jsou peníze. Bože, raději si koupím dvacet kabelek než každý den krabičku cigaret. Jsou to tak zbytečně vyhozené peníze. Opravdu to nechápu. Směji se těm lidem, kteří naříkají, že nemají peníze a pak vytáhnou z tašky krabičku cigaret. Pokud se podíváte na bezdomovce, mají vždycky dvě věci: alkohol a cigarety. Tak jakýpak bezdomovci, pokud mají na to nejdražší, nejsou to bezdomovci, ale ubožáci.
Takže vlastně souhlasím s tím ztrápeným chudákem. Ale říkám: kuřáci, všichni smrdíte!!!!