Až se ucho utrhne..
„Jak jsi jen mohla?“ ozvalo se překvapeně za mými zády. Odtáhla jsem své rty od Markových a otočila se. Stál tam David. Můj přítel David.
S Davidem jsem byla už několik let a opravdu jsem ho milovala. Bohužel jsem svou pozornost nedokázala soustředit pouze na něj. Už od počátku našeho vztahu David plánoval naši budoucnost – kde budeme bydlet, v kolika letech se k sobě nastěhujeme a kolik budeme mít dětí. Bral to všechno velice vážně. Já se mu vždycky jen smála a říkala: „Jsi blázen, má lásko!“
Během našich pěti společných let jsem si na to zvykla a byla vlastně ráda. Davida jsem mohla v podstatě brát jako jistotu. Věděla jsem, že nikdy neodejde s jinou. A také jsem věděla, že s ním budu v životě šťastná. I přes to jsem ale hledala něco jiného.
Často jsem vyrážela ven bez něj jen s kamarádkami. Posedávaly jsme v baru a když ke mně přišel krásný neznámý a zeptal se: „Máš přítele?“. Jen jsem mrkla a řekla: „Možná“. Často jsem pak odcházela s neznámým k němu domů. Jen jedna noc a konec. Věděla jsem ale, že David by mé nevěry nesnesl a byl by to jediný možný důvod k našemu rozchodu, proto jsem je pečlivě tajila.
Výčitky jsem mívala až ráno, když jsem se vracela domů. Proto jsem pak na schůzky s mým přítelem přicházela v dobré náladě a zasypávala ho polibky v domnění, že tohle moje špatné skutky smaže a v duchu jsem si pořád opakovala: „Co oči nevidí, srdce nebolí!“.
Jednou jsem ale v baru narazila na Marka. Byl to tmavý typ, hnědé oči, černé vlasy, sportovně oblečený. Choval se galantně a věděl, co se ženám líbí. Ano, i s ním jsem ten večer odešla. Ale bylo to jiné, nevím, jestli jsem se zamilovala nebo jen oslepla jeho dokonalostí. Každopádně Davida jsem se kvůli němu vzdát nechtěla. David byl jistota a milovala jsem ho, Marek byl jen ten krásný muž, se kterým jsem trávila vášnivé noci.
Nějaký čas bylo vše ideální. Na schůzky jsem chodila střídavě s oběma a myslela si, že mi nic nemůže zkazit tohle štěstí. Chtěla jsem dokonalého partnera a tak jsem ho měla – bohužel byli dva a já z nich potřebovala udělat jednoho.
Věděla jsem, že si jednoho dne budu muset vybrat. Že už budu mít jen jednoho. Ale toho dne jsem se děsila a stále ho oddalovala. A tak mi osud pomohl. V jedné vteřině jsem přišla o oba dva.
Jeden krásný letní den mě Marek pozval na procházku Prahou. Procházeli jsme se dlouho a užívali si jeden druhého. Po každých pár metrech jsme se zastavovali, abychom se políbili. Při našem asi stém polibku se ale ozvalo překvapeně za mými zády: „Jak jsi jen mohla?“. Odtáhla jsem své rty od Markových a otočila se. Stál tam David. Můj přítel David.